Proč jsem se přihlásila do reality show?

06.03.2019

Jak se někdo, kdo se stydí i sám před sebou v koupelně a bojí se kamkoliv zavolat nebo nedej bože si někomu tváří v tvář stěžovat dostane do reality show? Tak na to se ptám sama sebe!

Od chvíle, co mi přišla zpráva: gratulujeme, byla jste vybraná do první 100, dostavte se na casting, jsem se změnila ve schizofrenního blázna. V jednu chvíli si říkám, konečně si něco udělala a v druhou si nadávám, jaký jsem pitomec. Večer před castingem jsem řekla, že tam nejdu. V den castingu jsem se chtěla na místě sebrat a odejít, tak moc mě to uvnitř svíralo. Ale nebyla to ani nervozita, říkala jsem si, že nemám co ztratit, ale ten strach! Co jsem to zase vymyslela za koninu! Jsem totiž hrozný snílek, jsem idealista ale taky děsný strašpytel a notorický couval! Takže v hlavě si to sice strašně krásně vymaluju, ale u toho ráda zůstanu. Není to poprvé, kdy jsem stála před rozhodnutím a raději jsem si zase zalezla do své pohodlné bubliny, kde vím, co se děje, jsem tu spokojená, šťastná, tak proč to měnit? Ale já bych chtěla něco dokázat, chtěla bych si splnit nějaké své sny a ne si pak celý život vyčítat, že jsem to ani nezkusila. 

Jak to vlastně začalo

Na instagramovém profilu Nikol Moravcové na mě vyskočila nová reality show Instahero show. Hledá se nový influencer, ale má to mít trošku hlubší rozměr, protože influencer je od slova influence tedy ovlivňovat. Takže se hledá někdo, kdo by pozitivním způsobem ovlivňoval lidi. Někdo, kdo do toho dá to srdíčko. No a já si takhle jednou večer řekla, jéé to je super nápad, tak já se tam zkusit přihlásit, stejně mě nevyberou. Vybrali! Tep 1000, sevřený žaludek. Na castingu vyberou 20. To je v pohodě, tak to Veru aspoň zkusíš, stejně tě nevyberou. Vybrali! Oukej, začíná přituhovat. Z dvaceti postoupí deset finalistů. Noo tak to je v klidu Veru. Jsi dobrá, dostala ses až sem, poklepeme na ramínko, ale tady cesta končí. Vrátíš se do své pohodlné bubliny a pojedeš si v klidu dál, protože tě přece nevyberou. Vybrali!! Do prdele! (pardon). Ale tohle byla opravdu moje první myšlenka, zavalil mě takový strach. Ale víte, co jsem si řekla? Nee teda hned, musela jsem se na to vyspat. Zas tak rychle můj mozek nepracuje. Mateřská no, co naděláš. Ale k věci. Já tady pořád kážu, jak máme vystupovat z komfortní zóny a sama bych to neudělala? To bych se nemohla sama sobě podívat do tváře. V den castingu jsem měla v hlavě asi tisíc výmluv, proč to nepůjde a proč bych to měla vzdát, ale nakonec jedna byla silnější a to, že už nejsem ta malá holčička a že jednou bych něco měla dotáhnout do konce. A že pro mě je to teda jako sakra challenge! Nevědět do čeho přesně jdu, nenaplánovaný čas, neznat lidi okolo sebe a strach, že se totálně ztrapním. Ale Veroniko, ty se z toho neposereš, půjdeš tam, užiješ si to a budeš prostě svá! Jednou na to budeš vzpomínat a hlavně si nebudeš vyčítat, že si to nezkusila. To je můj cíl a toho se chci držet, myslete na mě! Bude to jízda!


Veronika