Mám celulitidu! A kdo ne?

Nedávno jsem sdílela na svém instagramovém profilu vyjádření jedné blogerky o celulitidě. Líbil se mi její přístup, jak říká, ano mám celulitidu a směju se, nosím šortky, bikiny... Tento pohled se mi líbí a vlastně jí ho dost závidím. Protože ač se snažím se sebou pracovat a řekla bych, že už jsem ušla poměrně dlouhou cestu, tak svojí celulitidu nemám ráda... Na základě tohoto sdíleného postu, jsem dostala docela dost reakcí a proto jsem se rozhodla o tom napsat článek.

Co mi vrtá hlavou je, proč tak negativně o celulitidě smýšlíme? Pomerančovou kůži, jak se tomu také říká, měly ženy už v dávné historii, podívejme se jen na staré malby. Myslíte si, že si v té době řekli no fuj, ta by se měla zahalit, podívej jakou má celulitidu! Nechutný! Podle dostupných informací, které jsem si vyhledala, se začala celulitida řešit ve 30. letech 20. století. S válkou to šlo na chvíli stranou a po válce se řešení ďolíčků opět objevilo a poukazovalo se na ně jako na něco neestetického. S porovnáním dnešního vnímání krásy je celulitida zkrátka neakceptovatelná.

Osobně si myslím, že je to schválně a neustále přiživováno farmaceutickým a kosmetickým průmyslem. Odmala do nás hučí ze všech stran, jak bojovat s celulitidou, jak na prevenci, účinné krémy, účinné masáže, zábaly, válečky... upřímně, myslíte si, že by prodávali něco, co opravdu 100% funguje? By přišli na buben a takhle nám hezky podsunou špatné vnímání sebe sama a pak už nás jen ždímou a ždímou, protože přece nechceme vypadat špatně, nechceme aby na nás koukala společnost negativně, že ano? Od ledna (nebo to jsem to začala víc vnímat) mi neustále vyskakují reklamy, maily na to jak zhubnout do plavek, jak změnit jídelníček, jak nemít pomerančovou kůži, jak zpevnit tělo, jak zhubnout pět kilo za týden.... Jak, jak, jak, jak! Mám toho dost! Jak o sobě máme začít smýšlet pozitivně, když nám neustále podprahově ale i velice napřímo naznačují, že bychom měli vypadat jinak a že to jak se vidíme je vlastně špatně?!

Když jsem nad tím začala víc přemýšlet, zjistila jsem, jak moc hluboko mám tu myšlenku zakořeněnou. Celulitidu beru jako velice neestetickou, nesnáším jí, stydím se za ní. Nechci nosit kraťasy, kratší sukně, plavky jsou pořád pro mě dost stresující. Neumím to jen tak vypnout ikdyž bych si to strašně přála. Řešila jsem to s kamarádkou a ta zase nemá problém si vzít šortky ale dost jí to vadí v intimním životě. To jsem si naštěstí už dokázala přepnout a navíc mi do karet hraje, že můj přítel je evidentně slepý a tvrdí, že žádnou celulitidu nemám. Asi si ho vážně musím nechat. Každopádně to, že nás to dokáže tak omezovat v životě mi přijde šílený. Já samozřejmě neříkám, že o sebe nemáme dbát, máme chodit klidně v pytli, když se nám to líbí, ale dost často je to věc, kterou nám nadělila matka příroda a ikdyž se budeme stavět na hlavu, tak s tím moc nenaděláme...

Co si o tom myslíte vy? Zajímá mě, jak se na celulitidu dívate vy. Napište mi to do komentářů pod poslední fotku na Instagramu nebo Facebooku.

Veronika (ta s tou celulitidou :-) )