Konec výmluv. Lemra se hýbá!

08.06.2020

Ano, jsem živá! Trošku jsem se odmlčela. Přišlo mi během karantény nevhodné Vám cpát nějaké moje cancy. Kort když každý měl svých starostí dost. A další věc je, že by asi stejně nebylo co.


Nebyla jsem ta holka, co si udělala domácí posilovnu, makala na sobě, naučila se esperanto, četla nebo se jinak vzdělávala. Ne. Jediné v čem jsem se realizovala bylo, co dneska upeču nebo uvařím. Co si budeme povídat, žít v 68m2 dva dospělí (jeden už tři měsíce na home office) a čtyř leté dítě je někdy slušná ponorka.

V prvopočátku jsem se bála, byla jsem trošku z toho ve stresu, přeci jen nikdo nevěděl, jak to bude a co nás čeká. Doma malé dítě a diabetik. Takže jediné, na co jsem se zmohla, bylo zabavit dítě (pinterest diy mám projetý od začátku do konce a zpátky) a vařit. Já jsem se totiž rozhodla, že uvařím/upeču jídla na který mám dlouho chuť, ale v běžném provozu na ně není čas. Takže jsem dělala domácí houstičky, pekla buchty, domácí knedlíčky a tak:-) na nějaký sklapovačky jsem večer neměla ani pomyšlení. Brala jsem to prostě tak, že kdy jindy můžeme strávit tolik času společně jako rodina a že se z toho ostatního prostě neposeru.

Nesnáším legíny!

Když se to začalo rozvolňovat, tak konečně přišel ten nakopávací impuls i pro mě. Pořád melu o tom, že bych se chtěla naučit běhat. Napsala jsem kamarádce o které vím, že pravidelně běhá, jestli mě to naučí. Tak jsem začala chodit běhat. Přesně takhle bych to nazvala. Jedu teď čtvrtý týden a přijdu si stejně marná, jako na začátku. Neobula jsem si tenisky a neuběhla jen tak na pohodičku 10km. Vůbec! Byla jsem ráda, že jsem uběhla 100m. Funím, trpím, píchá mě v boku, potím se jako prase, jsem na sebe naštvaná, že jsem jak lemra, musím se přemlouvat, abych se dokopala, ale když mám splněno a na hodinkách se mi ukáže kolik km jsem zdolala, je to super pocit. Schválně jsem nikde nic nesdílela, protože dnešní trend, že pokud to nehodíš na instáč, tak vlastně nic neděláš, se mi nelíbí. A tak jsem si trpěla a přemáhala se v tajnosti. Protože co si budeme povídat, rozhodně nevypadám tak krásně a elegantně, jako když vyběhne Švantnerová. Mám na sobě legíny, které vrcholně nesnáším. Celý život se snažím své nedostatky skrývat, ne je veřejně odhalovat a vypadat jako velká, pohybující se jitrnice. Když rozdýchám ty legíny, je tu pak další věc. A to jsou lidi! Vždycky si říkám, co si asi tak myslí, když je míjím. Joo to je dobře holka, že se hejbeš. Nebo co to dělá s těma rukama? Ta funí! Ta má prdel! Noo tohle všechno se mi honí hlavou. Když se rozeběhnu a stane se, že nemůžu a chci přejít do chůze (to se mi stává dost často) a nedej bože proti mě někdo jde, nemůžu přestat, co by si pomyslel, že jsem hrozný máslo, takže přidám, umírám, jazyk na vestě, srdce chce vyskočit ven, ale přece se neponížím! Takže doběhnu za první zatáčku a tam si krásně nahlas za chůze umírám. Pak si ale říkám, proč tohle proboha děláš? Vždyť ti ty lidi můžou být úplně ukradený. No, nějak to neumím vypnout. Jako ideální by pro mě bylo, kdybych chodila běhat za tmy. Ale jelikož jsem děsný posera, tak se holt kousnu a budu dál vystavovat svoje tělo v upnutých elasťákach za bílého dne. Lidi jsou taky důvod, proč nechci chodit do fitka. Nějak se mezi těma svalovcema a holkama s břišákama, bicákama a prdelkou jak lusk necítím úplně nejlíp.

Co by to bylo za motivaci bez výzvy

A tak jsem si tak přemýšlela, když běháte, máte na svoje myšlenky čas. Nemyslím si, že jsem jediná, komu se tohle honí hlavou. Teda doufám. Že se chcete hýbat, ale stydíte se, bojíte se, protože kolem sebe vidíte ty dokonalé postavy s těmi dokonalými výkony. Je v pořádku, že na začátku umíráte, žádný učený z nebe nespadl. Pojďme se vzájemně podpořit, hecnout a hlavně být s tím v pohodě. Žádný mega výzvy, vezměte si starý tepláky klidně a jděte obejít pár bloků. Pojďme se pod #leginyjsoukamos hecnout a sdílet svoje úspěchy/neúspěchy. Nejsme vrcholoví sportovci, jsme normální holky, který se rozhodnou něco dělat. Ať je Vaše motivace jakákoliv, zhubnout, lepší kondička, zdravotní problémy. Pojďme do toho spolu.


                                   Veronika