DIAGNÓZA: MATKA?!

Kdybych tvrdila, že mě mateřství neovlivnilo, tak bych samozřejmě kecala. Ovlivnilo a dost! Občas jsem z toho všeho unavená, vystrašená, vystresovaná a víte co mě zaručeně vždycky uklidní? Že v tom nejsme samy. Vy, co máte taky děti mi snad dáte za pravdu. A proto si tady pojďme povídat o opravdovém mateřství, né o tom krásném idylickém z časopisu:-). 

Nechci si hrát na Matku Terezu, nechci vypadat jako nejchytřejší pod sluncem, že jsem objevila Ameriku. Jsem jen jedna z Vás, máma, která se bojí o své dítě a chce aby mělo hezké dětství a nic se mu nestalo. Nejde je chránit přede vším, musí si natlouct, aby věděli, jak se znovu postavit na nohy, musí dělat chyby, ale...

Někde jsem viděla nápis, já jsem matka a jaká je Tvá super schopnost. Ať to může znít jako sebehorší klišé, po porodu se z nás opravdu stávají trošku nadlidi. Ne, nenosíme kápi a masku přes obličej (ikdyž někdy by to některým z nás bodlo), nelítáme a nelikvidujeme padouchy. Ale zvládáme udržet dítě při životě, domácnost bez velkého chaosu a ještě...

Od první chvíle, kdy vykřičíte do světa, že čekáte dítě, tak to přijde. Rady! Tou chvílí má najednou každý pocit, že má patent na rozum a z Vás se stal opět nesvépravný jedinec. Lidi vám kecají do všeho a pořád.